Obsah zpráv
Z hlediska základního metabolismu nemá testosteronová báze sama o sobě žádnou přímou hepatotoxicitu. Jeho chemická struktura je vysoce konzistentní s testosteronem přirozeně vylučovaným lidským tělem, což eliminuje potřebu jaterní "17 -alkylační" modifikace (základní příčina jaterní toxicity u většiny perorálních steroidů). Jakmile je v těle, je primárně metabolizován v tkáních, jako jsou ledviny a svaly, s minimální přímou stimulací jaterních buněk. Klinická data ukazují, že při použití standardní dávky (200-400 mg týdně injekce) je míra abnormálních indikátorů jaterních funkcí (jako je ALT a AST) pouze přibližně 3 %, což se významně neliší od hodnot u zdravých jedinců a je mnohem nižší než míra abnormalit u perorálních přípravků s obsahem testosteronu (která přesahuje 20 %).https://www.fiercerawsource.com/steroid-dokončeno/steroid-hotové-oleje/premium-kvalita-100 mg-ml-test-base.html
Je však namístě opatrnosti ohledně nepřímých jaterních rizik. Zaprvé je to řetězová reakce způsobená frekvencí injekcí: testosteron má základní poločas-životnosti pouze 1-2 dny, což vyžaduje 3-4 injekce týdně k udržení stabilní hladiny v krvi. Časté injekce mohou vést k místní infekci, která, pokud se rozšíří do jater (i když vzácně), může nepřímo způsobit poškození jater. Zadruhé je tu nepřímý dopad hormonální nerovnováhy: dlouhodobé užívání může vést ke zvýšeným hladinám estrogenů a u některých lidí se může objevit cholestáza, která se projevuje mírným zvýšením bilirubinu. I když je reverzibilní, zvyšuje se tím metabolická zátěž jater. Kromě toho může současné užívání jiných léků metabolizujících játra (jako jsou některá antibiotika) konkurovat systémům jaterních enzymů a nepřímo tak zvyšovat jaterní stres.
Individuální variabilita je klíčovou proměnnou. Jedinci se základním onemocněním jater, jako je ztučnění jater a hepatitida, mají slabší kapacitu jaterního metabolismu a dokonce i s testosteronem je riziko jaterní dysfunkce 2-3krát vyšší než u zdravých jedinců. Zdraví jedinci však mají vyšší toleranci jater, když používají testosteron standardizovaným způsobem a vyhýbají se zneužívání. Endokrinologové zdůrazňují, že „bezpečnost testosteronu pro játra závisí na trojkombinaci ‚vlastnosti léčiva + způsob použití + individuální základ‘. Monitorování by nemělo být zanedbáváno pouze na základě „žádné přímé toxicity“. Nezbytným opatřením pro dlouhodobé užívání zůstávají pravidelné jaterní testy.“
